Není vám to povědomé?

Od útlého dětství jsem se obklopovala zvířaty. V mé péči se v některém období života nacházelo téměř vše, na co si vzpomenete, od křečíků po psy. O těchto zvířatech jsem zároveň chtěla vědět vše. Nakupovala časopisy a dostupnou literaturu, vyráběla kotce a domečky, prolézačky, vodítka, běhala jsem po cvičácích a chodila ke koním. Zároveň jsem snila o tom, až jednou budu mít svůj kus země a na něm bude žít vše, po čem mé srdce touží. 

S věkem jsem trochu (ale opravdu jen trochu) zmoudřela a koňská farma zůstala v říši snů. Všechno ostatní se ale na můj vysněný malý pozemek vejde. Z kočiček a morčátek jsem časem přesedlala na něco, co mě vlastně nikdy nezajímalo... Na něco, co nemá chlupy ale peří. A dokonce je to užitečné. A překvapivě také velmi krásné. 

Jak jsem ke slepicím přišla?

Slepice se k nám dostaly, jak to tak bývá, v podobě baculatých hybridních nosnic z velkochovu. Byla to klidná a vděčná děvčata. Snědla všechno, co my ne, o vajíčka jsem neměli nikdy nouzi. Jenže pak přišla chvíle, kdy vajíček ubývalo a se slepicemi bylo třeba se rozloučit. Přišlo mi to kruté. 

A tak jsem se začala trochu zajímat. Zjistila jsem, že existují jiné slepice, nepřeberné množství krásných slepic, které snáší o trochu méně, ale o to déle. Mají svoje standardy, výstavy, kluby a spolky. Začala jsem studovat, už zase. :)  Sehnala jsem si první kuřátka plemene araukana. 

Tady můj slepičí plán začal drhnout. Ze 7 kuřátek totiž bylo 5 kohoutů. To jsem si moc nepomohla. Nechtěla jsem hybridy, abych je nemusela odsoudit k smrti (asi jsem zapomněla hned v úvodu napsat, že jsem vegetariánka a to už od dětství). Co budu sakra dělat s pěti kohouty?! 

ČSCH - úplně nový level chovatelství :D 

Tak se stalo, že jsem při zoufalé snaze zachránit kohoutí živůtky potkala novou kamarádku. Kamarádku, která byla ve svazu ČSCH a vzala mě s sebou na schůzi do Višňové. Ještě ten den jsem se stala právoplatným členem a nikdy jsem nezalitovala. 

Od té doby se můj chov rozšířil o další plemena. Prošla jsem fází křepelek, vyzkoušela si vodní drůbež, pomalu si k nám hledají cestu i nějací holoubci... To hlavní gro jsou ale stále slepice. 

Moje radost a hrdnost

Od nesmělého okukování jsem se posunula k úspěšnému chovu, mnoha čestným cenám a pohárům a ocenění na celostátní výstavě s ambicí zúčastnit se v příštím roce výstavy evropské především s chovem české slepice zlaté kropenaté, což je moje největší chovatelská radost a jsem na ně náležitě pyšná :)

Chov se letos chystáme rozšířit o paduánku velkou stříbrnou černě lemovanou. Je to nádherné majestátní zvíře, které se u nás bohužel vyskytuje spíše sporadicky a jeho chovu se nikdo nevěnuje. Pokud dopadne všechno dobře, už příští rok by mohli tito středně velcí ptáci - bambuláci s nádhernou kresbou peří zdobit české zahrádky.